Kde tvé soubory na iPhonu skutečně žijí a kdo je vidí

Každá nainstalovaná aplikace běží v sandboxu: soukromém stromě složek, který smí číst a zapisovat jen ona. Neexistuje žádný sdílený disk C:, žádný /home, nic, kam by aplikace mohla zabloudit. Tohle je základ bezpečnostního modelu platformy, a je opravdu dobrý — špatně se chovající aplikace nemůže prohrabávat data jiných aplikací, protože ani neví, že existují.

Uvnitř svého sandboxu má aplikace pár adresářů s různými pravidly, a ta pravidla vysvětlují většinu podivného chování, kterého si lidé všímají. Documents je pro obsah, který uživatel vytvořil nebo přinesl; je zahrnutý v zálohách a aplikace ho může prohlásit viditelným v aplikaci Files. Library/Application Support je pro vlastní pracovní data aplikace — databáze, indexy — zálohované, ale uživateli neukázané. Library/Caches je pro cokoli, co lze znovu vytvořit: nezálohuje se, a systém to bez ptaní vymaže, když dojde místo.

To poslední je zdrojem konkrétního a velmi běžného překvapení: náhledy, ukázky a jiné odvozené soubory po zaplnění telefonu zmizí. Dobře postavená aplikace to bere jako normální a regeneruje je. Aplikace, která do mezipaměti uložila něco nenahraditelného, o to přišla.

Aplikace Files je prohlížeč pro sadu míst, kterým jsi udělil přístup: iCloud Drive, jakýkoli cloudový poskytovatel, který nainstaloval rozšíření, připojené disky a složka Documents každé aplikace, která se rozhodla ji zpřístupnit. Je to opravdu správce souborů, a na přesouvání PDF sem tam je naprosto dostatečná.

Co není, je mediální knihovna. Nemá ponětí, co jsi sledoval, žádné playlisty, žádné oblíbené, žádnou uloženou pozici, žádnou představu, že čtyři soubory jsou epizody jedné věci. Taky nedokáže nic udělat s obsahem souboru: nevytáhne zvuk z videa, neukáže ti, co je uvnitř archivu, bez rozbalení celého, a nepřehraje polovinu toho, co mediální knihovna obsahuje.

Praktické uspořádání na iOS tedy není „aplikace Files nebo aplikace správce souborů“, je to obojí. Files pro přesun věcí mezi aplikacemi a disky; mediální aplikace pro samotnou knihovnu, s jejími složkami viditelnými ve Files, takže nic nezůstane uvězněné.

Většina aplikací si pamatuje soubor podle jeho cesty — textu toho, kde se nachází. Je to zjevný přístup a funguje, dokud se cokoli nepřesune. Přejmenuj video.mkv na Rozhovor.mkv a každý oblíbený, položka playlistu a uložená pozice, co odkazovaly na starý název, teď odkazují na nic. Některé aplikace to skryjí tichým zahozením záznamu; některé ukážou rozbitý řádek; skoro žádná ti neřekne proč.

Alternativou je identifikovat soubor podle něčeho, co přežije přejmenování. Na souborovém systému to znamená inode — identitu, kterou souborový systém sám přiřadí — kontrolovanou spolu s velikostí a datem úpravy, s otiskem obsahu jako poslední možností. Přejmenuj, přesuň mezi složkami nebo přeorganizuj celou knihovnu, a řádek v databázi je pořád ten samý řádek.

Na tomhle záleží víc, než to zní, protože rozhoduje, jestli si vůbec kdy troufneš uklidit. Knihovna, kterou se bojíš reorganizovat, zůstane nepořádná navždy.