Co mediální aplikace na tvém telefonu vidí a co by nikdy neměla poslat

První je tvá knihovna — názvy souborů, struktura složek, co jsi přehrál a kdy. Tohle je neobvykle výmluvné. Seznam názvů souborů řekne o člověku víc než většina seznamů kontaktů, a je triviálně snadné to pro aplikaci zahrnout do analytické události, aniž by kdokoli chtěl uškodit.

Druhá jsou přihlašovací údaje: uživatelská jména a hesla k IPTV panelům, cloudové tokeny, WebDAV přihlášení. Ty jsou bezpečné jen tak, jako místo, kde jsou uložené. Na iOS je tím místem Keychain, který je šifrovaný, vázaný na zařízení a nečitelný ničím jiným. Přihlašovací údaj ve vlastní databázi aplikace je přihlašovací údaj v záloze té aplikace, a v čemkoli, co tu zálohu umí číst.

Třetí je to, co prohlížíš, pokud má aplikace prohlížeč. Cookies z přihlášené relace jsou po dobu své platnosti stejně dobré jako heslo. Musí existovat v paměti jen po dobu požadavku a pak zmizet — nikdy se nezapisují na disk, nikdy se neloguji, nikdy se nikam neposílají „kvůli diagnostice“.

Zdarma aplikaci platí něco. Obvykle je to reklama, předplatné, nebo obojí — a každá má poctivou verzi a nepoctivou. Nepoctivá verze reklamy je celoobrazovkový interstitial, co se objeví mezi tebou a tím, co jsi dělal, nebo reklamní SDK s volnou rukou nad jakýmikoli identifikátory, ke kterým se dostane. Poctivá verze je reklama, co se drží stranou a nesleduje tě mezi aplikacemi, když odmítneš být sledován.

Stojí za to vědět, že reklamní sítě málokdy jsou jedna firma. Mediační nastavení nechá o nabídku soutěžit několik sítí, což znamená víc SDK v aplikaci, každé s vlastní politikou. Aplikace, co je jmenuje, ti říká něco skutečného; aplikace, co říká „můžeme používat reklamní partnery třetích stran“, ti neříká nic.

To samé platí pro analytiku. Existuje skutečný rozdíl mezi aplikací, co počítá, kolik lidí otevřelo obrazovku stahování, a aplikací, co zaznamenává, co jsi stáhl. První je produktová otázka. Druhá je tvá knihovna, na cizím serveru, navždy.

PIN nebo výzva Face ID před aplikací je zámek obrazovky. Zastaví někoho, kdo drží tvůj odemknutý telefon, aby otevřel aplikaci a prohlížel tvé soubory. To je skutečný a užitečný model hrozby — je to ve skutečnosti hrozba, které většina lidí opravdu čelí — a není to nic malého.

Co to není, je šifrování. Soubory pořád leží na disku obvyklým způsobem. Forenzní nástroj s přístupovým kódem zařízení, plná nešifrovaná záloha, nebo jiná aplikace, které byl udělen přístup ke stejné složce, ten zámek vůbec nepotkají. Jakákoli aplikace tvrdící, že PIN dělá tvé soubory neobnovitelnými, přehání, a stojí za to si všimnout, jaké tvrzení aplikace dělá.

Šifrování na úrovni zařízení je vrstva, co tuhle práci dělá, a iOS ti ho dává zadarmo: celý disk je šifrovaný, a přístupový kód zařízení je to, co ho odemyká. Zámek aplikace sedí navrch jako druhé dveře, což stojí za to mít přesně proto, že brání proti běžnému případu.